Špunt ve křoví

11. května 2012 v 23:08 | Krtys |  Pracovní název špunt
Příběh o Harrym a Severusovi, nejedná se o slash. Postavy z románů HP + OC. Respektuji děj do 5 dílu, konec pátého dílu změněn, dále má povídka. Téma Harry syn Severuse. První část Špunt ve křoví


Severus si povzdychl a odstavil kotlík z plamene, byly to už 4 roky, co zmizel pán zla a on se pachtil s tou hromadou tupců, kteří si říkali studenti. Jediným jeho štěstím byly začínající prázdniny a dva měsíce klidu.

Se zmenšeným kufrem se přemístil těsně před dům na Tkalcovské a vydal se po prašné cestě k brance. Sotva znatelným pohybem hůlky se zámek branky rozsvítil a branka se s vrzáním otevřela. Byl doma. Doma? Pro někoho důvod k radosti pro Severuse návrat znamenal mnoho vzpomínek, které by si raději odpustil. Zvětšil kufr a hůlkou poslal obsah na svoje místa, vzápětí se z koupelny ozval zvuk tekoucí vody a Severus si užíval stékající kapky a oblaka páry. Nic víc, si nepřál než padnout do postele a užít si ničím nerušený spánek.

Už skoro týden si užíval zaslouženého odpočinku, zrovna se vracel z velice uspokojivé návštěvy Příčné ulice. Jen co uložil poslední přísadu do sklenice, ozval se ze zahrady za domem hluk. S hůlkou v pohotovostní pozici se plížil k zadnímu vchodu. Nikl otočit, kde náznaky ničeho obvyklého, už se chystal otočit, když se mezi hromadou harampádí ozval vzlyk. Severus sehnul hlavu, aby se vyhnul nízkým větvím stromu, mezi vysokou trávou se mu nešlo zrovna nejsnadněji, ale tráva před ním byla jisto jistě slehlá nedávným projitím. Zvuky již byly hlasitější, se svoji výškou snadno přehlédl keř, kde se v rohu u zdi tísnil černovlasý chlapec. Severus zandal hůlku a obešel keř a těsně před chlapcem si odkašlal. Ten vyděšený výraz, který se chlapci objevil ve tváři, rozhodně nečekal. Žádná očekávaná snaha o útěk či cokoli jiného. Chlapec se jen tisknul k zídce, kryjíc si hlavu s očima opřenýma na Severuse. Severus si čapnul na bobek k chlapci a začal na něj konejšivě mluvit. Chlapec se třásl neschopen slova, bylo vidět, že má rozražený ret a rudé oči od pláče. Chtěl k němu natáhnout ruku, ale když viděl, že se chlapec stáhnul ještě víc, jako by se chtěl do zašlé zdi vpít. Severus se zarazil až moc věcí mu toto chování připomnělo. V mysli mu vytanul obraz chlapce krčícího se ve svém pokoji zacpávajícího si uši před křikem otce a pláčem matky.


"Neboj, neublížím ti." zkusmo natáhl ruku k hromádce neštěstí.


"Slibuješ?"


"Slibuju." Přisvědčil Severus a slabě stisknul ručku vklouznuvší mu do dlaně.


Zvednul chlapce ze země do náruče a šel k domu, cítil, jak mu chlapec v náruči ztuhnul. Povzbudivě se na něj usmál, tedy doufal, že povzbudivě, nebyl zvyklý se usmívat, ale chlapec se trochu uvolnil. Vešli zadními dveřmi do kuchyně. Severus posadil chlapce na stůl a teprve si měl možnost ho víc prohlédnout. Mohlo mu být ne víc jak 5 let. Pohubla postava s o několik čísel větším oblečením, u které na něm viselo, jako noční košile dělalo drobné tělíčko ještě menším. Chlapec byl špinavý a potlučený, teď se však zvědavě rozhlížel po místnosti.


"Jak se jmenuješ?" zavolal přes rameno, zatímco připravoval čaj.


"Harry a ty?" odpověděl špunt a rukávem si utřel nos.


"Severus" zašklebil se nad chlapcovým počínáním. Zatím co luhoval pytlík čaje v hrncích.


"Nechceš si umýt ruce před čajem?" poukázal Severus na šmouhy na rukou chlapce.


"Jo, chci, kde můžu?" slézaje ze stolu po židli na zem se Harry rozhlížel po umyvadle.


Severus přistavil židli k umyvadlu a vysadil na ni chlapce. Ten poctivě začal drhnout ruce mýdlem a čas od času si odhodil vlasy z čela, které mu padaly do očí.


"Počkej, podívej se na mě" vyzval chlapce, aby se na něj otočil.


"Co to máš na čele, bouchnul ses někde? " Odpovědí mu bylo jen zavrtění hlavou.


Severus mu odhrnul vlasy z čela a zatajil dech. To nebylo možné, nemohl to být on, ale ta jizva, ta se nedala zaměnit, prstem přejel po jizvě ve tvaru blesku. Chlapec cukl hlavou, nelíbilo se mu, jak ne na něj ten chlap v černém dívá.


" Vydrž tu chvíli, dej si čaj a na stole jsou sušenky" vyhrkl ten černý a tratil se.


" Brumbále! Přijďte hned ke mně, máme tu menší problém." Zavolal Severus do plamenů krbu, kde se během chvilky roztočila postava bradavického ředitele.


"Severusi" pozdravil kývnutím hlavy svého podřízeného.


"Dostal jsme tvůj vzkaz, co pro mě máš."


Mladší z mužů mlčky otevřel dveře do kuchyně a ukázal na chlapce, který si nedůvěřivě prohlížel nového návštěvníka.


"Proč tu máš Harryho Severusi," otočil se zamračeně Brumbál nazpět.


"Vy jste to věděl? Věděl jste, že je to on jak? Víte i tohle?" Ukázal na ret Harryho a modřiny na rukou.


"Bohužel ano, avšak nejde s tím nic dělat, chlapec má u svých příbuzných nejvyšší možnou ochranu, kterou mu poskytla jeho matka."


"Brumbále myslíte si, že Lili, umřela proto, aby jejího syna někdo mlátil?" mladší muž s bolestí v očích vztekle syčel do klidného obličeje ředitele.


"Severusi musíš ho odvést zpátky, jen tam bude v bezpečí" trval ředitel na svém.


"Severusi, venku je tma, bojím se" slabé volání donutilo Severuse otočit hlavu od ředitele.


"Neboj se Harry, jsem tady."


"Severusi, musíš ho vrátit k Dursleyovým." Odpovědí starci bylo jen mračení jeho kolegy.

Bohužel Brumbál nikdy nesnesl odpor. A tak se chlapec ještě téhož večera ocitl před naštvaným strýcem Vernonem a zimomřivě se choulil do prožrané deky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama