Caroline Delaneyová 1

24. února 2008 v 19:42 | Krtys |  Caroline delaneyová

Zvonek,,Caroline někdo s tebou chce mluvit…"
,,Hm?"
Ve dveřích stojí podivná ženština v dlouhém hábitu ,kouká přísně až mi mráz přejede po zádech.?
,Jsi to ty Caroline?"Usměje se a její tvář roztaje
,,Známe se"
,,Jistě"řekne a šlehne nepěkným pohledem po našich ,,sem tvá prateta,je to už tak dlouho co sem tě držela v náruči a přemlouvala tvé rodiče,aby jste zůstali"
,,Zůstali ,proč,kvůli čemu,muže mi tu někdo vysvětlit co se děje?"
,,Jsi čarodějka Carol,ne ticho,ona to musí vědět"zastaví mámu ,která se snaží něco podotknout
,,a máš jí být už pěkně dlouho ,od svých jedenácti máš navštěvovat školu čar a kouzel v Bradavicích,Jenže díky tvým rodičům co chtěli žít normálně,vytrhli tebe z tvého normálu od nás ,od kouzelníků kam patříš.Musíš to vědět,ale je jen na tobě jak se rozhodneš nikdo tě nemůže nutit"všichni na mě pohlédli a v obličejích se jim zračila naděje.
,,Mami je to pravda"
,,Ano je Caro,je to pravda a ať se rozhodneš jakkoliv my se s tatínkem zlobit nebudeme.Myslím,že ten v to i tajně doufal"usměje se.
Čarodějka to sem si vždycky přála být jiná moci máchnout rukou a co chci se mi splní. Je to užasne,panebože ať to není jen sen,ale ne osoba tu je pořád.Stisknu pěst v kapse a zaryji do ní nehty ,abych zjistila,že se mi nezdá.
,,Jau"
,,Pálila tě,viď"chytne mě za dlaň,,Vidíš Harolde nemohl jsi její schopnosti potlačit,našla si vlastní způsob.
,,Stává se to často?"obrátí se ke mně
,,Jen když sem nervózní,mám strach nebo sem jinak rozrušená,ale teď je to častěji."
,,Nečekaně, přestává na tebe působit kouzlo na pozdržení schopnosti,to přestává účinkovat v 17 a to ti už bylo ,že?"
,,Na to jsi snad nezapomněl Harolde ,ne?"
,,Ty jsi to věděl"máma na něj pohledem sesílá hromy a blesky,to jsi udělal schválně!"
,,Margaret ,prosím tě,promluvíme si o tom později.Teď záleží na ní co chce."
Pohledy se stočili zpět ke mně
,,Tak co Caroline ,půjdeš se svou tetou tam kam patříš?"
,,Ale to budu muset na pořád?"
,,Ne jen dobu co budeš ve škole,na prázdniny můžeš domu,neboj zvykneš si."
,,Ale ,říkala jsi,že do školy jsem měla chodit od 11,mě je 16!"
,,Tohle už jsem probrala s tvým ředitelem,prý se uvidí dle tvé zdatnosti,kam půjdeš.Věřím ti, budeš dobrá, máš to po otci."
,,Měla by sis jít sbalit , pokud tedy chceš jít se mnou"
Kouknu na mámu s tátou ,táta se usmívá je hrdý,že budu čarodějka.Máma má v očích slzy,ale přikývne a přivine mě do náruče.
,,Slib mi ,že na sebe budeš dávat pozor a nebudeš mi měnit šálky na myši a podobně.Jestli něco vyvedeš,tak tě vezmu okamžitě domů to si pamatuj."
Sbaleno mám rychle,jen loučení s pokojem mi trvá dýl.Procházím jím,každou věc beru do ruky a zas položím,nakonec přibalím poslední, fotku našich a mě.
,,Můžeme"ptá se mě teta,vidíc mě s krosnou na zádech
,,A jeje,děvče ty toho budeš potřebovat" koukne mi na záda a zavrtí hlavou.
,,Mami"vrhnu se ji znovu do náruče,,určitě mi budete psát ,že ano?"
,,Určitě,dej na sebe pozor" stiskne mě i táta.
,,Jdeme"
,,Jo,už jdu"
,,Počkej tohle sebou nebudeme tahat,budeš toho mít dost i tak.Pošlu to k sobě do domu.Teď se mě Carol prosím chyť pevně přemístíme se"
,,Cože se…"než stihnu dostat odpověď,stojíš už úplně jinde.
,,Kde jsme?"
,,V Londýně.Tohle je Děravý kotel ,jím projdeme na příčnou,kde ti koupím vše potřebné"
,,Prvně hůlku"
zajdeme do obchůdku ,kde je ve výloze jediná hůlka na sametovém polštáři.
,,A madame Delaneyová,velice mě těší vás vidět i mladou slečnu,to musí být Caroline,že?"
S těmi to slovy odejde dozadu krámu přehrabuje se v krabicích.
,,Jak o mě ví této?"
,,To se mě neptej zlatíčko,vždy ví přesně kdo před ním stojí ,pamatuje si každou hůlku ,kterou kdy prodal,je velice zvláštní."
,,Tady zkuste to,vrbová,jedenáct palců ,pěkná,pružná.Hm ta ne a co růžová,žíně jednorožce.Taky ne pak jedině ta vám bude sedět,určitě.je to jílm ,jedenáct a půl palce,dobrá pro rychlé kouzlení,je v ní žíně z testrála.Vím je to zvláštní kombinace ,ale uvidíme."
S hůlkou v ruce Caroline jemně mávla,nic se nestalo…
,,To jsem blázen nikdy sem se nemýlil.A opravdu ne."ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu
,,Podívejte slečno"
Za okny krámku padali drobné kvítky místo sněhu,dokud nemávl hůlkou aby přestaly
,,No slečno myslím,že vám obyčejná kouzla stačit nebudou"spiklenecky na mě mrkne.
Xxx
,,Teto v kolik odjíždíme"
,,Odjíždíš,beruško já s tebou nemůžu,ale neboj,bude to v pořádku,jede ti to za chvíli."
Červená lokomotiva supěla a vlak se hnal do neznáma.Domávám tetě a vláčím kufr uličkami.
Jediné kupé je volné,zasednu a zachvěli mě přemůže dřímota.
,,Slečna si nic nedá?"zbudí mě vrzající vozík paní prodávající sladkosti.
Všimnu si ,že už nesedím sama ,ale přisedli si ke mně čtyři výrostci asi stejného věku jako já.
,,Chceš něco vzít"ptá se mě příjemně vyhlížející kluk se smutnýma očima.
,,Jo díky"vezmu mu z ruky pár dýňových taštiček a vracím mu peníze.
,,Remus Lupin"představí se.
,,Caroline Delaneyová"odpovím a stisknu mu ruku.
,, Delaneyová ta Delaneyová ?"zeptá se kluk s uhlově černými vlasy
,,Která"zajímám se ,alespoň se něco dozvím o své rodině.
,,Nic jen jsi dost známá,teda příjmením"
,,Tady možná"odvětím,,Ale tam odkud jsem ani trochu.
,,Ty jsi mudla?"zajímá se jeho obrýlené skoro dvojče
,,Mudla?"
,,Ten kdo neumí čarovat"vysvětluje.
,,Aha no nechcete si sednout pohodlně asi to bude na dýl,taky sama ještě nechápu všechno"
xxxx
,,Vlak tam za chvíli bude ,měli bychom si obléct hábity"upozorňuje nás Remus
,,Nebudeš nejhorší,kdybys něco potřebovala tak ti kdokoli z nás pomůže,slibuju"dodává a kluci horlivě přikyvují.
,, Caroline Delaneyová "volá mě ke klobouku profesorka Mc'Gonagalová
,,Hmm jsi dobrá ,to jo,ale kam tě zařadit.Ať rozhodne tvůj rod.NEBELVÍR"
zakřičí už na celou síň a všichni nebelvírští mi tleskají.
,,Super Carol sem to věděl"huláká mi James do ucha(teď už jeden z mých přátel)
Ležím na posteli s nebesy a koukám z okna.Něco ťuká na sklo,sova!
,,Jů ta je krásná,čí je "štěbetají holky přes sebe
otevřu okna a sova mi sedne na rameno,sundám ji lístek z nohy.
Zítra tě Brumbál bude čekat v pracovně přezkouší tě z toho ,co jsme spolu probírali v létě ,heslo je cukrové myšky.Hodně štěstí a gratuluju k Nebelvíru. Teta PS: ta sova je tvá pokud chceš
,,Je má ,vážně."Sovička mi houkne do ucha na souhlas a tmou odletí do sovince.
Nádherný den mi nic nezkazí a usínám.Teta měla pravdu tohle je můj svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krtys Krtys | E-mail | 24. února 2008 v 19:52 | Reagovat

Omlouvám se předem za chyby, nemam ještě nikoho ,kdo by to dobrovolně předem přečetl.Je to jedna z mých prvotin tak snad vás neklepne:-)

2 moony moony | 5. března 2008 v 20:34 | Reagovat

mě se to líbí moc..pěknej začátek

3 Lali Lali | 16. března 2008 v 11:23 | Reagovat

Nádherná kapitolka!! Jsi šikulka ;°)

4 Naiad Naiad | Web | 18. března 2008 v 19:42 | Reagovat

Pěkný kapitola :-)

5 krtys krtys | 19. března 2008 v 22:20 | Reagovat

díky:-)moc moc

6 uniqueness uniqueness | Web | 3. ledna 2009 v 17:57 | Reagovat

Moc moc pěkné,nechtěla by ses spřátelit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama